Pokud je klient účastníkem soudního řízení a nemá dostatek finančních prostředků, aby si mohl dovolit zastoupení advokátem, pak v případě občanskoprávního řízení na základě ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů může i prostřednictvím advokátní kanceláře soud požádat o ustanovení právního zástupce. Soud jej přidělí v případě, že je to třeba k ochraně zájmů klienta, kdy klient musí splnit podmínky pro osvobození od soudních poplatků. O osvobození od soudních poplatků přitom soud může rozhodnout, odůvodňují-li to poměry účastníka a zároveň z jeho strany nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Soudu je tak nutné nejlépe prostřednictvím speciálního formuláře věrohodně doložit údaje o výdělkových, majetkových a sociálních poměrech. O ustanovení zástupce soud rozhodne usnesením, proti kterému je přípustné odvolání. Ve většině případů zástupcem ustanoví toho z advokátů, který se s danou věcí již seznámil. Hotové výdaje, které poté advokátovi vzniknou v souvislosti s poskytnutím právní služby (zejména cestovní náklady, platby za telefon, poštovné, znalecké posudky aj.), a jeho odměnu za zastupování platí stát. O ustanovení zástupce může klient požádat nejen kdykoli v průběhu řízení, ale i před jeho zahájením. Ustanovený zástupce klientovi tak může pomoci již s podáním žaloby. Zjistí-li soud během řízení, že poměry účastníka osvobození od soudních poplatků neodůvodňují (nastala změna poměrů, účastník uvedl v žádosti nepravdivé informace), usnesení o ustanovení zástupce zruší třeba i se zpětnou platností.
V rámci trestního řízení lze na základě ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů požádat soud o obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Návrh může obviněný podat ještě před podáním obžaloby prostřednictvím státního zástupce. V žádosti je opět nutné věrohodně doložit nedostatek finančních prostředků. Pokud soud žádosti vyhoví, je na obviněném, aby si obhájce zvolil dle vlastního uvážení. Pokud tak neučiní, může se na soud obrátit s žádostí o ustanovení obhájce. Ať už si obhájce obviněný zvolil sám nebo mu byl ustanoven soudem, hradí jeho náklady stát, a to zcela nebo zčásti - záleží na rozhodnutí soudu dle § 33 odst. 2 TŘ o odměně obhajoby. Proti tomuto rozhodnutí je také možné podat stížnost.
Ustanovení obhájce dle § 33 odst. 2 TŘ je třeba odlišit od tzv. „nutné obhajoby“. Tu upravují § 36 a § 36a TŘ a jde o situace, kdy si obviněný obhajobu nemůže náležitě obstarat sám, např. je ve vazbě, je zbaven nebo omezen v právní způsobilosti, je mladistvý nebo vyžaduje-li to povaha řízení, např. trestné činy s horní hranicí nad pět let. Pokud si v těchto případech obviněný nezvolí obhájce sám ani ve lhůtě, kterou mu k tomu soud stanoví, bude mu obhájce ustanoven rozhodnutím soudu. Náklady nutné obhajoby však nese až na výjimky (případy stížnosti pro porušení zákona) sám účastník řízení.
V rámci správního soudnictví může klient na základě ustanovení § 35 odst. 8 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů rovněž požádat soud o ustanovení zástupce. Aby mohlo být žádosti vyhověno, musí navrhovatel prokázat, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tedy nedostatek prostředků a že je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv. Údaje o svých poměrech navrhovatel soudu prokáže prostřednictvím formuláře. Žádost je opět možné podat ještě před podáním návrhu na zahájení řízení. Hotové výdaje soudem ustanoveného zástupce a odměnu za zastupování pak nese stát.
V rámci trestního řízení lze na základě ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů požádat soud o obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Návrh může obviněný podat ještě před podáním obžaloby prostřednictvím státního zástupce. V žádosti je opět nutné věrohodně doložit nedostatek finančních prostředků. Pokud soud žádosti vyhoví, je na obviněném, aby si obhájce zvolil dle vlastního uvážení. Pokud tak neučiní, může se na soud obrátit s žádostí o ustanovení obhájce. Ať už si obhájce obviněný zvolil sám nebo mu byl ustanoven soudem, hradí jeho náklady stát, a to zcela nebo zčásti - záleží na rozhodnutí soudu dle § 33 odst. 2 TŘ o odměně obhajoby. Proti tomuto rozhodnutí je také možné podat stížnost.
Ustanovení obhájce dle § 33 odst. 2 TŘ je třeba odlišit od tzv. „nutné obhajoby“. Tu upravují § 36 a § 36a TŘ a jde o situace, kdy si obviněný obhajobu nemůže náležitě obstarat sám, např. je ve vazbě, je zbaven nebo omezen v právní způsobilosti, je mladistvý nebo vyžaduje-li to povaha řízení, např. trestné činy s horní hranicí nad pět let. Pokud si v těchto případech obviněný nezvolí obhájce sám ani ve lhůtě, kterou mu k tomu soud stanoví, bude mu obhájce ustanoven rozhodnutím soudu. Náklady nutné obhajoby však nese až na výjimky (případy stížnosti pro porušení zákona) sám účastník řízení.
V rámci správního soudnictví může klient na základě ustanovení § 35 odst. 8 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů rovněž požádat soud o ustanovení zástupce. Aby mohlo být žádosti vyhověno, musí navrhovatel prokázat, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tedy nedostatek prostředků a že je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho práv. Údaje o svých poměrech navrhovatel soudu prokáže prostřednictvím formuláře. Žádost je opět možné podat ještě před podáním návrhu na zahájení řízení. Hotové výdaje soudem ustanoveného zástupce a odměnu za zastupování pak nese stát.